“Ahoj Všichni, dostalo se mi pocty se s Vámi podělit o zkušenosti, které jsem nasbíral na závodech po celém světě.
Ale jeden z velmi nečekaných zážitků se mi stal na Univerzitním Mistrovství světa v Polsku, kam jsem jel více méně na zkušenou a nevěděl jsem, co od toho čekat.

V té době jsem ještě zápasil v kategorii -75kg, byl sem mladý nadějný a...
No, nastoupil jsem na tatami s vervou a do každého zápasu dal maximum. Prohrál jsem ve 3. kole s Japoncem 2:3, no a jak se dalo čekat, Japonec mě vytáhnul do repasáže, kde jsem porazil Makedonce a o 3. místo trošku smolně prohrál s Altonem Brownem (mnozí ho znáte ze společného campu z Nových Hradů).

Díky tomuhle 5.místu jsem si jako jeden z mála vysloužil nominaci na Seniorské Mistrovství světa v Japonsku.
Zpět k akademičkám, teď totiž přichází ta zábavná část. Druhý den jsme zápasili s klukama v kumite týmech. Já nastoupil jako 3. v pořadí, že to jdu rozbít! Zápas začal, rychle jsem vedl a pak sem se probral na stoličce vedle doktora a Ivči Keslů (bývalá reprezentační trenérka na kata) a říkam si: “jak sem se sem dostal”. Následovala cesta do nemocnice sanitkou se Shahinem Atamovem, který měl vykloubené rameno (v té době to nebyl ještě nikdo, ale pár let na to se stal Mistrem světa). Od tý doby jsme se vždycky pobavili. Mimochodem, nemluvil anglicky, takže to skončilo u slušného “Hi, how are you? Good “.

No já jel na šití, měl jsem roztrhnutý ret skrz naskrz, a když jsme se vrátili, nikdo mi neřekl jinak než Kasičko…měl jsem díru v puse akorát na desetikorunu .
No důležité je jít do všeho naplno, umět jazyky a udělat si přátele po celém světě.