Trénujeme a sportu se věnujeme už od roku 1973. Přidejte se k nám!
 

Za oponou TJ Karate s Adélou Průchovou

Za oponou TJ Karate s Adélou Průchovou

V posledních dílech jsme poněkud zanedbávali slečny, kterých je u nás v klubu taky nespočet. Dneska Vám proto představíme Adélku Průchů, která je současnou členkou státní reprezentace a její jméno se objevuje i na naší Zdi slávy v souvislosti s mládežnickými ME a světovými ligami, kde nasbírala 7. a 9. místa. A protože Adélka je člověk, který se opravdu ničeho nebojí, tak se s námi dneska podělí o svůj poněkud ne úplně milý zážitek ze světové ligy v Mexiku.

 

Jelikož nejsem medailista ze světové ligy, ME nebo MS, ani malý nadějný závodník nebo bývalý závodník, který je sice už za zenitem (bez urážky Honzo, víš že tě mám ráda :-)), ale má spoustu zkušeností, tak jsem upřímně nečekala, že také budu “Za oponou”. S karate jsem toho zažila opravdu spoustu, něco se opakovalo, něco bylo jedinečné, hodně mých vzpomínek by dokonce muselo projít radikální cenzurou, aby vůbec byly zveřejnitelné... Jeden zážitek ale asi do konce života nezapomenu, a sice světovou ligu v Monterrey v Mexiku, která se konala v září 2019. Do Monterrey jsme přiletěli asi týden před samotným turnajem, abychom si z našeho pobytu odnesli také něco jiného, než pouze halu. No v tu dobu jsem ještě netušila, co přesně si odnesu. Jakožto člověk, který rád poznává nové věci, jsem prvních pár dnů prováděla spoustu gurmánských experimentů s místním jídlem, které ale moje tělo nepřijalo vůbec dobře, a asi 4 dny před turnajem jsem začala mít velké střevní potíže. O dva dny později jsem šla na registraci, protože jsem se cítila o trochu lépe a nechtěla jsem ztratit možnost zápasit. Byla jsem nahlášená do kategorie juniorky -53 kg, ale díky předchozím dvěma dnům jsem málem navážila do -48. V den turnaje pro mě bylo rozlosování nebo to, na kterém tatami budu zápasit, úplně irelevantní, svou pozornost jsem upínala na zmapování všech záchodů v hale. Prohrála jsem v prvním kole 1:1 na senchu proti Brazilce, čímž pro mě turnaj skončil. Ale moje kimono zůstalo bílé a to pro mě bylo to největší vítězství :-). A jaké z toho plyne ponaučení? Hlavní je se z toho nepo*rat!