Máme tu středu a ta je ve znamení dalšího dílu naší série. Dneska se s vámi podělí o své zážitky jeden z nejdůležitějších členů našeho klubu a tím není nikdo jiný než trenérka Domča!
"Děkuji za nominaci do seriálu za oponou:-) Tak já závodila v době, která byla érou nejúspěšnejších českých kumiťaček Petry Pecekové, Petry Piskačové a Radky Krejčové, takže se mi nesoutěžilo zrovna snadno - dostávala jsem od nich tzv. "na budku" :-) Také jsem si jezdila pro výprask na Slovensko od mistryně světa Evy Medveďové, kdy jsem s ní skoro pokaždé zažívala svůj osobní leteckej den, kdy mi dávala podmet za podmetem a já měla při zápase víc nohy ve vzduchu než na tatami a o jejích megarychlých kopech na mojí megapomalou odkrytou hlavu ani nemluvě. "Evi vůbec ti to nemám za zlé, máš stále můj obdiv" Ale aby to nevyznělo tak sebekriticky, tak jsem zažívala i hezké chvíle a sportovní úspěchy na soutěžním tatami a mám i spousty nezapomenutelných zážitků. Ale odstupem času převládají a jsou pro mě důležitější zážitky prožité spíše na soustředěních, kdy si spíše než na získané medaile vzpomenu jak jsme na legendárním soustředění Tameshi-wari přeráželi skoro celou noc cihly a pak jsme se masochisticky na ty rozbitý klouby ještě postavili na pár minut na kloubníky, běhali jsme uprostřed noci skrz ledovej rybník a nebo ani trochu orientační běh v hlubokým temným půlnočním lese, kdy jsme se na 3 hodiny úplně ztratili a můj táta trenér nás vůbec nehledal. A také vzpomínám na soustředění na Slovensku s panem Longou, kdy nám v noci slovenští chalani ťukali na dveře s větou: "Dominika dcérka moja otevri tady taťka Faktor:-)" A soustředění v Albrechticích, kam jezdíme pravidelně už asi 20 let a pokaždé je to super a přinese to nové zážitky. Ke karate mě přivedl táta a díky karate mám přátele na celý život, mého muže a tudíž i naše děti a to všechno pro mě tvoří karaterodinu, která je pro mě to nejdůležitější. Osss"