Zúčastnila ses Akademického MS v Bratislavě, kde jsi
obsadila ve své kategorii 7. místo. Jak hodnotíš své vystoupení na šampionátu?

Je to mé první bodovatelné místo z mistrovství, které
má takto vysokou úroveň a současně mé první Akademické MS. Nikdy pro mě nebylo snadné bodovat na soutěžích jako ME či MS W.K.F., ale v Bratislavě jsem se cítila jako někdo jiný a většina zápasů mi vyloženě sedla. Sice to mohlo dopadnout lépe, ale jsem relativně spokojená.

 

Jak probíhala tvá příprava?

Má příprava byla spjatá s ME na Tenerife, které jsem se
poctivě věnovala a kterou jsem brala až moc vážně. Avšak pak přišlo zkouškové a musela jsem hned po ME na tři týdny odjet na školní sportovní kurzy, takže jsem si trochu od karate odpočinula. Nicméně potom nastala individuální příprava, kde jsme s Pavlou Linhartovou skoro každé ráno obětovaly intenzivnímu tréninku (šlo především o zdokonalování technik) a večer jsme chodily běhat.
V rámci akce s názvem „Týden žen“, která se konala na Hluboké nad Vltavou, jsem neodolala ani crossfitu. To vše sloužilo k udržení fyzické zdatnosti a k uchování dobrého pocitu na tatami.

 

Dařilo se ti také v kumite týmů žen, kde sis vedla
výborně. Preferuješ tedy raději soutěž jednotlivců nebo týmů?

Nedá se říct, že bych kumite týmy preferovala nad jednotlivci, obě dvě kategorie jsou pro mě stejně důležité. Nicméně pokud má tým dobrého bojového ducha, stejný cíl a každý člen si jde zápas naplno užít, tak mě to pozitivně
ovlivňuje. Trochu mi pomáhá, když vím, že vítězství z větší části závisí na mně, i když je to stresující, tak se ve výsledku snažím úplně jinak, abych svůj tým nezklamala.

 

Můžeš zhodnotit své zápasy a ze kterého máš nejlepší
pocit?

Za celé mistrovství jsem měla celkem 6 zápasů. V kumite
týmech jsem se nejlépe cítila se závodnicí z Nového Zélandu, ale asi nejvíce si cením zápasu s Japonkou, kde se mi od začátku dařilo ji předbíhat, celkově tento zápas považuji za skvělou zkušenost.  Ve své váze jsem čekala na vítězku
z předchozího kola, kde mi bylo jasné, že to bude francouzská závodnice Lucie Ignace, která obsadila 3. místo na ME na Tenerife.  Neměla jsem co ztratit, tak jsem do toho
vložila veškeré své síly.  Zprvu jsem se stáhla do aktivní obrany a usilovala o to, aby její nástupy rozhodčí nebodovali
a abych tím rozhodila její sebevědomí. Tento zápas považuji za velký úspěch, i když jsem prohrála 6:2, podařilo se mi na ni (téměř jako jediné) bodovat, a to kopem na střed z „klinče“. Ani ve finále pak Francouzka neinkasovala jediný
bod. Naopak mě mrzelo poslední kolo v repasáži s Egypťankou, mohlo to dopadnout jinak, kdybych převzala kontrolu nad zápasem a nebála se zbytečných chyb.

 

Jaký je tvůj cíl v karate a co ti k tomu může pomoct?

Mým současným cílem je posílení sebedůvěry, více si v
zápasech věřit, protože v tom vidím asi svou největší slabinu. Hodlám zapracovat více na kopech a na práci v klinči. V souvislosti s touto věcí patří velké díky Filipovi Šmajclovi, který mi na tréninku pomáhá jak s psychickou tak i s taktickou stránkou. Dále je pro mě nezbytné, abych častěji jezdila po mezinárodních závodech a sbírala co nejvíce
zkušeností.

 

Jaké máš plány do budoucna?

Moc bych se chtěla vyrovnat medailistům z ME a MS. Stát
na stupni vítězů s těmi nejlepšími a vědět, že moje snažení a hlavně čas, který obětuji trénování, není zbytečný. Akademické MS mě do budoucna „nakoplo“ snad tím správným směrem a chtěla bych si tento pocit uchovat pro nadcházející soutěže, jako jsou Premier League ve Frankfurtu a MS v Paříži.